Divadlo Litomyšl

Barokní zámecké divadlo Litomyšl je součástí zámeckého areálu zámku Litomyšl, jehož historie sahá až do středověku, kdy na místě dnešního litomyšlského zámku stával pomezní hrad rodu

Slavníkovců. O tomto hradě se zmiňuje ve své kronice při popisu hranic Slavníkovců již dokonce kronikář Kosmas. 

Samotné zámecké divadlo pak bylo v areálu zámku Litomyšl vybudováno koncem 18. století hrabětem Jiřím Valdštejnem-Vartemberkem. Od stavby divadla hraběte neodradila ani jeho velká zadluženost. 

Stavba zámeckého divadla započala roku 1796 a hrát se v něm začalo v dubnu roku 1798, přičemž hojně využíváno bylo až do 30. let 19. století. Divadlo bylo určeno až pro 150 diváků. 

Repertoár zámeckého tvořily především francouzské či německé hry určené přímo pro divadlo zámku Litomyšl, ve kterých vystupovali mnohdy přímo členové hraběcí rodiny či jejich úředníci. Publikum tvořili šlechtičtí či měšťanští hosté hraběcí rodiny, kteří sedávali na balkónech divadla, zatímco přízemí bylo určeno pro zaměstnance zámku Litomyšl. Do dnešního dne se dochovalo 16 sestav divadelních kulis a dvě malované opony, které pro divadlo vytvořil Josef Platzer. Ostatní výzdoba byla zadána dvornímu malíři Dominiku Dvořákovi.

Divadlo Český Krumlov

Unikátní barokní divadlo je situováno na zámku v historickém jádru města Český Krumlov, které je národní kulturní památkou a památkou seznamu UNESCO. Město Český Krumlov je mimořádnou památkou renesanční (16. století) a barokní (18. století) doby s osobitou atmosférou.

Na nádvoří hradu je Zámecké divadlo v Českém Krumlově, které je unikátní památkou i v evropském kontextu. Představuje vzácnou ukázku samostatné divadelní budovy s barokní scénou z 2. poloviny 18. století, která se dochovala ve výjimečné kompletnosti a autenticitě. Divadlo nikdy nehořelo a za poslední dvě století (19. a 20.) nebylo přestavěno. 

Divadlo přikázal postavit v roce 1680 kníže Jan Kristián z Eggenberku, protože sály krumlovského zámku svou kapacitou již nestačily pro divadelní účely.

Podle účtů zednických, tesařských, kamenických a malířských prací byl největší objem prací proveden do roku 1683. Autor plánu divadla není jednoznačně určen, ale stavební práce řídili italští stavitelé Giacommo Antonio de Maggi a Giovanni Maria Spinetti, později Giovanni Canevalle. Dekorace pro 16 scénických obrazů namaloval salzburský malíř Johann Martin Schaumberger, tesařské práce na krovu budovy a konstrukci mašinerie provedl Laurentius Khuenmihlner. Do konce 17. století zajišťoval divadelní provoz stálý profesionální soubor herců a kapela muzikantů. 

Mimořádný rozsah a snad i význam má dochovaný divadelní repertoár. V průběhu 17. až 18. století bylo v zámecké knihovně soustředěno přes 2 400 libret pro dramata, komedie, zpěvohry, balety, součástí této sbírky je i několik set svazků partitur a particel.

Doklady o bohaté divadelní kultuře na zámku v Českém Krumlově jsou tedy zachovány v předmětných reáliích, v písemných fondech, v archivních pramenech v literatuře, v obrazových – ikonografických fondech. 

Není mnoho míst v Evropě, kde je možnost prostudovat komplexní vztahy, jednotlivé vazby a souvislosti o divadelní kultuře a dokonce je na místě v autentickém prostředí ověřovat. V 1. polovině 20. století byla scéna zámeckého divadla využívána pouze výjimečně a spíše neveřejně. Pouze dvě informace z let 1903 a 1906 naznačují využití divadla pro společenská setkání.

Rysy barokního divadla

Architektura, malířství, sochařství, umělecká řemesla a dokonce i hudba se navzájem setkali, aby vytvořily jedinečnou divadelní scénu. Jeviště oplývalo množstvím soch, které měli dynamiku, pohyb a aktivitu. Baroko si připomínalo sv. Jana Nepomuckého, který se stal motivem pro tvorbu mnoha uměleckých děl (převážně soch). Významné jsou sochařské alegorie Pýchy, Závisti a Zoufalství výtečného barokního sochaře Matyáše Brauna a také socha. Baroko hýřilo bohatstvím, leskem, svůdností a nadbytkem, což dokazují bohatě zdobené relikviáříky, ale nejen ony. 

Co se týče barokních oděvů, tak byly též vyráběny z barevných látek. Výzdoba byla maximální, ornamenty na šatech byly vyšívané třpytivou nití a kovovými flitry atd. Pro módu bylo charakteristické, že jak k pánskému, tak k dámskému oblečení náležela paruka.

Divadelní atmosféře dodali důmyslný a výrazný šmrnc hudební nástroje, které právě v baroku zaznamenaly vysoký . 

V malířství se rozvíjelo mnoho nových žánrů – krajinomalba ,portréty , zátiší atd.

Baroko se zhlédlo v křivkách, elipsách, vypouklých plochách a objemech, nábytek se vyznačoval esovitými nohami , šroubovitě stočenými sloupky, bohatstvím dekoru a všelijakými technikami zdobení (intarzií = vykládání dřevem, marketérií = vykládání mosazí, slonovinou apod.).

Divadlo

DIVADLO

V 17. století proniklo baroko do všech uměleckých sfér. Divadlo obohatil hlavně o monumentálnost a technické vymoženosti. V městech vznikaly reprezentační divadelní budovy.

Po našich předcích se dochovalo v různém stupni autenticity a dochovaného mobiliáře přes 20 divadel z 16. do začátku 18. století a více než 30 divadel z 18. až 19. století. Tyto historické skvosty nalézáme především v Evropě.

V 17. století pronikl barok do všech uměleckých sfér. Divadlo obohatil hlavně o monumentálnost a technické vymoženosti. V městech vznikaly reprezentační divadelní budovy.

In theatre, the elaborate conceits, multiplicity of plot turns, and variety of situations characteristic of Mannerism (Shakespeare's tragedies, for instance) were superseded by opera, which drew together all the arts into a unified whole.

Theatre evolved in the Baroque era and became a multimedia experience, starting with the actual architectural space. In fact, much of the technology used in current Broadway or commercial plays was invented and developed during this era. The stage could change from a romantic garden to the interior of a palace in a matter of seconds. The entire space became a framed selected area that only allows the users to see a specific action, hiding all the machinery and technology – mostly ropes and pulleys.

The term Theatrum Mundi – the world is a stage – was also created. The social and political realm in the real world is manipulated in exactly the same way the actor and the machines are presenting/limiting what is being presented on stage, hiding selectively all the machinery that makes the actions happen.

Theater of the Golden Age

Historical context

The Baroque is a period that stands opposed to the Renaissance by an ever present sense of mistrust, pessimism and disappointment. These are some aspects of this time in the social, cultural, artistic and literary:

General Aspects

-Political Aspects: Philip II, Philip III, Philip IV, Charles II

•Recklessness and weakness of monarchs and the nation address valid ineffective.

•Corruption

•State Bankruptcy

-Social Aspects

•Demographic decline: war, famine, migration to the periphery and Latin.

•Social structure: privileged nobility but ineffective(Concentrates wealth but not invest in industry.

•The bourgeoisie does not have enough money to create industry.

•General impoverishment and heavy tax increases.

•Contrast to the poverty of the people with the luxury in court.

-Economics Aspects

•Poor contrast  rich

•Reduction of the benefits of the colonies

•Shortage of labor

•Increased begging (rogues, vagabonds, thieves, ...)

Ideology of baroque theatre

The Spanish comedy presents social conflicts of his time: love, honor, filial obedience ...
In the Baroque theater, the individual is linked to social conditions, as summarized in the blood.
In the late Middle Ages, had been frequent tensions between the lord and the village.
In the new comedy (lopesca) relevant figure is the rich farmer who respects the king and the social order, which are virtuous and happy lives.
A large number of works exposed the conflict between honor the peasant (rich and therefore respectable) and members of the class that had hitherto been considered the honor as his privilege.